Obec Podolanka

Historie obce Podolanka

Historie obce
Více jak osm set let dějin současné obce Podolanka jsou dějinami tří samostatných sousedních obcí - Cvrčovic, Kostomlátek a Podolanky. Teprve při správních změnách po zrušení poddanství (1848-1850) byly všechny tři osady spojeny v jednu obec s názvem Cvrčovice. Ve 30. letech XX. století všechny tři sloučené obce užívaly společný název Cvrčovice, Kostomlátky a Podolanka, po roce 1947 pak byly z rozhodnutí krajských úředníků na žádost Místního národního výboru přejmenovány na zkrácené Podolanka a ostatní dvě historické obce se staly pouhými místními názvy - původní obce dnes nejsou ani tzv. částmi obce Podolanky.

Paradoxní je, že nejstarší a nejvýznamnější byla obec Cvrčovice, největší pak Kostomlátky, ale obě obce se v současném názvu neuplatnily a zanikly též jako tzv. sídelní jednotka.

NEJSTARŠÍ HISTORIE
Krajina, kde dnešní obec Podolanka leží, byla od od prvopočátku nezvykle úrodná a vždy vhodná pro usazení člověka. Blízkost vody a otevřená rovina stepi s bohatými stády velké zvěře nabízela ideální podmínky pro život člověka již v době přechodu mezi nejstarším a starším paelolitem, tedy v době před 700 000 lety. Důkazem je nález světoznámého naleziště staropaleolitického sídliště Homo Erecta v nedalekých Přezleticích v místě tzv. Zlatého kopce (vzdáleného cca 1,5 km).

Homo Erectus - člověk vzpřímený byl přímým předchůdcem současného člověka. Byl to velký, zdatný lovec a sběrač, který byl schopen ulovit i ta největší zvířata. Sdružoval se do menších skupin, jejíž členové již používali jednoduché kamenné, kostěné i dřevěné nástroje - palice, pěstní klíny, drasadla apod.

Nalézt jakýkoliv pozůstatek živočichů z této doby, natož sídliště člověka, je takřka nemožné a proto je přezletický Zlatý kopec skutečným světovým unikátem. Dá se však jistě předpokládat, že jestliže paleolitický člověk žil tak blízko, zcela jistě při pronásledování kořisti občas procházel i územím dnešní Podolanky.

Nejstarším dokladem života člověka na území dnešní obce Podolanka je nordický kostrový hrob popisovaný v literatuře v r. 1934. Kostra však byla při nálezu již úplně zetlelá, zachovaly se pouze dvě kosti, zřejmě stehenní a holenní. Hrob byl doplněn malým džbánkem, kolem něhož byly kameny postaveny tak, že tvořily jakousi skříňku krytou větší plochou deskou. Ačkoliv se na území obce jedná o zcela ojedinělý nález, lze z něj a z nálezů na katastru sousedních obcí (Brázdim, Dřevčice, Jenštejn, Přezletice aj.) přesvědčivě doložit osídlení zdejšího prostoru v dávné minulosti.

DĚJINY 14. AŽ 17. STOLETÍ

Cvrčovice
Jak již bylo zmíněno, nejstarší a také dlouho nejvýznamnější z původních tří samostatných obcí, z kterých je složena dnešní Podolanka, byly Cvrčovice. O jejich významu svědčí fakt, že bývaly sídlem farního chrámu Stětí sv. Jana Křtitele děkanátu Brandejského.

Kdy byla obec založena není známo, z jejího jména lze však usoudit, že ji založil jakýsi Svrč (~Cvrček) a proto obec nese jméno Svrčovice, tj. ves lidí Svrčových. Z analogie s obcemi v okolí lze usuzovat, že buď šlo o nějakého knížecího družiníka, který mohl dostat půdu i prostor pro založení obce za odměnu, či se jednalo o někoho, kdo ves založil za úplatu pro majitele území - např. vyšehradskou kapitulu, jíž ve zdejším okolí patřilo mnoho půdy a jejíž snaha po osídlení řídce obydleného území, jež jim v polovině 11. století při založení kapituly daroval český kníže Břetislav I., je pochopitelná.

Druhou variantu podporuje pověst, podle níž syn krále Vladislava II. český kníže Bedřich r. 1187 zastavil ves Cvrčovice, zboží vyšehradské kapituly, vladykovi Habrovci za 300 hřiven stříbra a byl za to svatým Petrem potrestán. Tato zástava však není doložena žádným dalším písemným pramenem a nemáme ani důkaz, který by existenci obce v dané době potvrdil.

První písemně doložená zpráva o obci pochází až z roku 1352 (Swryczouicz), kdy byla duchovním statkem kanovníka od sv. Jiljí. Avšak první zmínka o kostele Stětí sv. Jana Křtitele pochází již z r. 1309. Jestliže v tu dobu kostel již stál, byl logicky postaven před tímto rokem a kde byl kostel, byla jistě i vesnice. Tato úvaha opět posouvá založení obce do třináctého (a možná i nižšího) století. Navíc někteří badatelé uvažují o románském původu cvrčovického kostelíka, vycházejíc z jeho patrocinia (zasvěcení).

V následující letech již množství písemných zmínek o vsi a kostelu roste. Z dochovaných zpráv vyplývá, že část vsi Cvrčovice patřila kapitule při kostele sv. Víta na Pražském hradě a část kapitule Vyšehradské. Každá z částí byla sice společným jměním kapituly, ale byl určen vždy jeden z kanovníků k jeho správě, za jistý užitek z dotyčného zboží. Tito kanovníci také zastávali funkci patronů kostela.

V roce 1370 a 1380 je tak ve Cvrčovicích připomínán Jeneč Závišův z Oujezdce, kanovník od sv. Víta a zároveň kanovník vyšehradský.V září r. 1380 je jako patron kostela uveden Albert Herink ze Žlutic, kanovník od sv. Víta a děkan u sv. Jiljí v Praze. V letech 1390-1404 se o část Cvrčovic a kostel staral Vítek z Černčic, kanovník svatovítský a vyšehradský. Posledním známým patronem je Jakeš Jinoch z Nové Plzně, kanovník od sv. Víta, zmiňovaný v roce 1418. Mezi patrony se vždy objevují svatovítští kanovníci, což naznačuje, že kostel pravděpodobně patřil k té části vsi, již spravovala kapitula Svatovítská.

Dochoval se též záznam plateb papežských desátků v této době a z jejich výše, kterou cvrčovický kostel ročně platil - většinou 24 grošů, je vidět, že zřejmě patřil do skupiny bohatších.

Kostomlátky
Do doby před koncem 14. století také patří i první zmínka o vsi Kostomlátky. Z jejího názvu vyplývá, že se obyvatelé vsi živili výrobou mýdla, které se tehdy vařilo z kostí, které se předtím musely rozbít - rozmlátit.

Kdo a kdy ves založil není doloženo, prvním známým majitelem byl okolo roku 1382 Vacek Křížovic, syn kramáře Kříže, jednoho ze zakladatelů Betlémské kaple v Praze. Část Kostomlátek byla rovněž majetkem kapituly vyšehradské, stejně jako sousední Cvrčovice. Jako církevní zboží, ležící v bezprostřední blízkosti Prahy, byly za husitských bouří obě vísky zabrány Pražany ze Starého města (1420-1421). Ve stejné době bylo zabaveno v pražském okolí na desítky dvorců, tvrzí a vesnic, vedle toho bezpočet vinohradů a zahrad. Tyto pražské konfiskáty byly ve většině případů ohodnoceny a prodány zájemcům za 50 až 200 kop grošů.

Ze záznamů víme, že roku 1428 zapsali Pražané ves Cvrčovice do držení Stanovi z Třebíče a jeho manželce Anně ze Mcel "za statečné služebnosti a pohodlnosti ... proti nepřátelům božím ... na vsi celé, na dědinách orných i neorných". Roku 1434 však pravděpodobně patřili Cvrčovice opět Pražanům, protože podle zápisů z tohoto roku jim Matěj od Mouřenínů předkládal "účty z úroků ze vsi Cvrčovic".

6. listopadu 1437 Cvrčovice spolu se vsí Kostomlátky získali do zápisného držení jako dar od císaře Zikmunda Vaněk a Jan z Odic. Později (připomínka v letech 1452, 1454 a 1456) však byl Vaněk Cvrčovský držitelem zboží sám a dosáhl toho, že mu král Jiří tento majetek roku 1461 potvrdil a připsal na obě vsi 100 kop grošů. Dále si vymínil tento statek po Vaňkově smrti vyplatit za 300 kop grošů a zaplatit náklady vynaložené na opravu poplužního dvora ve Cvrčovicích a na zřízení rybníka. Vaňek z Odic zemřel pravděpodobně někdy před rokem 1476, neboť v tomto roce se v souvislosti s poplužním dvorem a vesnicemi Cvrčovice a Kostomlátky vyskytuje jméno Alše z Odic. Od něj pak vyplatil poplužní dvůr a vsi Cvrčovice a Kostomlátky královský protonotář Jan Mutrplos z Tedražic.

Tomu také roku 1498 král Vladislav II. Jagellonský držení poplužního dvora a vsi Cvrčovice s podacím kostelním a ves Kostomlátky Janovi z Tedražic potvrdil. Po smrti Jana z Tedražic podědili r. 1507 zboží jeho synové Václav a Jan, kteří tehdy získali ještě několik zápisných vsí v okolí.
Václav z Tedražic prokázal velké služby při rozsáhlých povodních královně Anně - manželce krále Ferdinanda, za což mu král r. 1531 připsal čtyři sta kop gr. míš. na Cvrčovicích.Václav Mutrplos z Tedražic seděl na Cvrčovicích do roku 1558, po něm je zdědil jeho syn Jan Mutrplos z Tedražic. Ten nechal od základu renesančně přestavět původně gotický filiální kostel Stětí sv. Jana Křtitele ve Cvrčovicích.

Tento čin nám potvrzuje i nápis, který nalezl v r. 1781 na zdi cvrčovického kostela vinořský farář František Jan Svoboda: "Léta od narození Syna božího MDLXIV. Tento kostel jest vystavěn a udělán nákladem urozeného a statečného rytíře pana Jana Mutrplosa ze Dražic na Cvrčovici, dvořenína Jeho Milosti římského a uherského, českého krále Maxmiliána, též dvořenína Jeho Milosti arciknížete rakouského Ferdinanda. Napřed ke cti a chvále Bohu všemohoucímu, Synu jeho jednorozenému, Pánu našemu Ježíši Spasiteli a vykupiteli světa a Duchu svatému, všejedinému Hospodinu, v rozdílnosti trojímu, v bytí jedinému, na věky požehnanému. Jest založen ke cti svatého Jana Křtitele božího."

Jan Mutrplos z Tedražic se na počátku osmdesátých let 16. století dostal do značných finančních problémů, které ho nakonec donutily: "... poněvadž já pak pro dluhy svý a závady prodati musím..." celé své zboží císaři Rudolfu II, majiteli sousedního brandýského panství.Za dvůr, mlýn, ves Cvrčovice, rybníky a ves Kostomlátky byla stanovena cena 3485 kop a 20 grošů. Když ovšem císař Rudolf II. dne 25. června 1584 od Jana Mutrplose statek Cvrčovice kupoval, dal za něj celých 3500 kop českých grošů. Janovi však bylo vyplaceno pouze 1000 kop míšeňských. O zbylou sumu sváděl následující léta tuhý a neúspěšný boj s českou komorou. Píše komoře, aby si pospíšila s vyplacením: "...do podruží se dáti musím k svýmu posměchu a býti lidem za divadlo k svému věku ..."
Jan Mutrplos z Tedražic zemřel někdy mezi lety 1586 až 1591, aniž by se dočkal splacení císařových dluhů. Ještě v roce 1591 Janův syn Václav Mutrplos z Tedražic upomínal císaře o dlužných 1700 kop míšeňských.

Císař Rudolf II. nebyl majitelem cvrčovického statku dlouho. Roku 1586 ho prodal, či lépe směnil Mikulášovi Bryknárovi z Brukštejna - majiteli nedalekých Záp, a současně také toto dosud zápisné zboží prohlásil za zpupné, svobodné. V konceptu smlouvy je zde vedle dvora, obou vsí, tj. Cvrčovic a Kostomlátek a dalšího zboží, zmíněna také tvrz. Domníváme se, že byla míněna tvrz ve Cvrčovicích. Rytíř Mikuláš Bryknár se na Cvrčovicích připomíná ještě roku 1592, kdy si stěžuje na přerovského hejtmana ohledně zdržování lidí poddaných k cvrčovickému statku.

Dalším majitelem Cvrčovic se stal Václav Údrcký z Údrče. Jeho jméno se v souvislosti se Cvrčovicemi poprvé objevuje roku 1603, kdy zde přiznává 13 poddaných, 4 komíny, 1 ovčáckého mistra a 2 mlýnská kola. Václav Údrcký zemřel roku 1614 a již následujícího roku se na Cvrčovicích připomíná Mikuláš Sekerka ze Sedčic. Shodou okolností se také tento údaj týká vybírání daní, kdy rytíř Mikuláš Sekerka ze Sedčic a na Cvrčovicích přiznává 12 let po Údrckém pouze 12 osedlých a jedno mlýnské kolo.

Mikuláš Sekerka nezůstal majitelem cvrčovického statku dlouho. Protože se účastnil stavovského povstání, byl jeho majetek po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován. Nebyl sám, kdo byl takto v okolí postižen. Pobělohorskými konfiskacím se nevyhnuli ani Sixtové z Ottersdorfu, držitelé sousedního hradu a vsi Jenštejna.

Listem ze dne 21. srpna 1623 Karel z Lichtenštejna oznámil Mikulášovi Sekerkovi ztrátu jedné třetiny majetku a ihned proběhla konfiskace - v té době běžným způsobem. Veškerý Sekerkův majetek propadl komoře, byl prodán a z takto získané sumy byly zaplaceny Sekerkovy dluhy. Zbylá částka byla rozdělena na třetiny, jedna zůstala císaři a dvě připadly konfiskovanému. Problém pro Sekerku ovšem byl přesvědčit českou komoru k výplatě oněch dvou třetin. Komora s vyplácením příliš nespěchala, tím spíše, když musel jako nekatolík opustit Čechy a vymáhat peníze z ciziny. To samozřejmě trvalo léta. Ještě v roce 1656, dávno po Sekerkově smrti, vymáhali jeho potomci dlužnou částku z české komory.

Po konfiskaci byl statek Cvrčovice nabídnut ke koupi za 13 839 kop 34 groše a 2 peníze míšeňské. Zájemců se objevilo několik, ale cvrčovický statek byl nakonec prodán panu Jiřímu Benediktu Beníkovi z Petrsdorfu. Pan Beník totiž zaplatil ještě 1000 kop míšeňských nad stanovenou taxu.

Dne 18. října roku 1623 se pan Jiří Benedikt Beník z Petrsdorfu stal novým majitelem statku Cvrčovic. Získal tak krom jiného poplužní dvůr, ovčín, mlýn a krčmy. Majetek si ale dlouho v klidu neužíval, protože právě začala ničivá třicetiletá válka, která zcela změnila život mnoha okolních obcí. Vojáci, kteří tudy prošli v lepším případě vsi pouze zpustošili, v horším zcela zničili.

V roce 1658 se o cvrčovický statek dělily sestry Kateřina Naglerová a Františka Hadová, rozené Trentinovy. Statek zdědily po své matce Anně Marii Trentinové.

Statek byl rozdělen velmi přesně na 2 poloviny a tak se zachoval jeho velmi podrobný popis. Navíc se uvádí tvrz, mlýn, lom kamene, výsadní krčma atd. "Ona dostala ve tvrzi pokojíček, klenutou komoru, tato velkou světnici, kancelářskou komoru a jinou komoru venku na dvoře došky krytou. Každá dostala ještě sklep ve zbořeništi (jeden z nich jen byl v zemi vykopán). Ve společnosti zůstaly dvorek, kuchyně na něm a síň v tvrzi."

V seznamu se opětovně objevují Kostomlátky, byly zřejmě znovu osídleny, a rovněž je zde také poprvé zmíněno jméno Podolanka - v souvislosti se stejnojmennou krčmou. Okolo ní a poblíž dvou mlýnů v její blízkosti v budoucnu vznikne obec Podolanka.

V roce 1659, tedy rok po rozdělení zděděného majetku, mladší ze sester Františka Hadová prodala svoji polovinu sestře Kateřině Naglerové a to za sumu 3616 rýnských zlatých a 33 krejcarů. Od Kateřiny Naglerové koupil statek Cvrčovice rytíř Maxmilián Rudolf Rašín z Rýzmburka za 9500 zlatých rýnských. Statek Cvrčovice se tehdy sestával z tvrze, poplužního dvora, ovčína, filiálního kostela, panského mlýna ve Cvrčovicích, vsí Cvrčovic a Kostomlátek, lomu kamene a výsadních krčem ve Cvrčovicích a na Podolance.

O pouhých pět let později, v roce 1671, když Rašín z Rýzmburka prodával statek Cvrčovice svobodnému pánu Janu Pavlu Leopoldovi z Walderode, dohodli se na ceně 11000 zlatých rýnských a 200 zlatých rýnských klíčného. Ve výčtu prodávaného majetku se vedle již obvyklých věcí také objevil pivovar, měděná pánev a další pivovarské potřeby.

Jan Pavel Leopold z Walderode byl držitelem cvrčovického statku v letech 1671-1682 a právě v této době bylo započato se stavbou tzv. Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která vedla i přes statky pána z Walderode. Na území dnešní Podolanky se dodnes zachovaly dvě kapličky.

Jan Pavel Leopold z Walderode v srpnu roku 1682 prodal cvrčovické zboží Anně Barboře z Walmerodu (v některých pramenech se uvádí, že to byla jeho manželka). Za statek Cvrčovice, tj. vsi, poplužní dvůr, 2 mlýny, 3 krčmy a kovárnu Anna Barbora zaplatila 25000 zlatých rýnských a 300 zlatých rýnských klíčného.

Ale ani Anna Barbora si cvrčovický statek nepodržela dlouho. Prodala ho již v listopadu roku 1682 Heřmanovi Jakubovi Černínovi z Chudenic, majiteli sousedního vinořského panství. Jakub Černín za vsi Cvrčovice, Kostomlátky a Podolanku, poplužní dvůr, kovárnu, filiální kostel, pivovar, jednu vrchnostenskou a dvě svobodné krčmy zaplatil 29000 zlatých rýnských a 300 zlatých rýnských klíčného.

V držení Černínů potom zůstaly všechny tři vesničky až do konce patrimoniální správy v roce 1848. Ovšem některé objekty a pozemky zůstaly ve vlastnictví Černínů až do doby vzniku Československé republiky, kdy proběhla pozemková reforma.

Podolanka
Poprvé je jméno Podolanka zmiňováno v r. 1658 při dělení majetku sester Kateřiny Naglerové a Františky Hadové, rozených Trentinovy. Jménem byla označena hospoda stojící v údolí nedaleko městečka Jenštejna v sousedství velkých mlýnů.

Podle J. V. Práška bylo místo nazývané Podolánka až do poloviny 17. století součástí městečka Jenštejn. Byly tu dva mlýny. První, s jedním mlýnským kolem pod hrází rybníka, byl pod sadem u tvrze Jenštejn a dělal se v něm olej. Druhý, se třemi mlýnskými koly moučnými, byl o něco níže "na velké strouze". Oba mlýny příslušely ke gruntu č. 22 v Jenštejně a ke konci 16. století se menší mlýn jmenoval podle svého majitele "olejnou Cingulínovou". A právě okolo těchto mlýnů (respektive poblíž "moučného") a již zmiňované hospody měla později, v 17. století, vzniknout víska Podolanka.

Jak již ale bylo řečeno, jmenovala se Podolanka i krčma, poprvé zmiňovaná v r. 1658, nikoliv místo, kde stála. Je otázkou, zda mlýny dostaly své jméno podle toho, že se nacházely v blízkosti oné krčmy, či tomu bylo naopak. Jméno Podolanka nejspíše souvisí s místním krajinným reliéfem, úzkým údolím, jímž protéká potok.

O mlýnech se píše následující:
Po bitvě na Bílé hoře byl celý grunt zabaven Abrahamu Sixtovi ze Šandelíře a byl prodán Benediktu Beníkovi z Petršdorfu, který připojil oba mlýny ke Sluhám, ten ale statek brzy rozprodal. Samotné mlýny se dostaly pražskému kupci Janu Paravicinimu, od něhož je r. 1654 koupil hrabě Jan Antonín Losy z Losymtálu, který je připojil ke ctěnickému panství a nákladně je přestavěl. Nevěděl však, že jsou poplatným majetkem k brandýskému panství, a proto došlo mezi ním a komorou Českého království r. 1658 k dohodě a oba mlýny mu byly dány do svobodného držení za náhradu 300 zl. rýnských spolu s rybníčkem a loukou nad nimi.

Výpis z urbáře z r. 1651: "Resoluce komory České hejtmanu Matyáši Kostřábovi z Weinberka, 20. května 1658, ve příčině dvou mlynářův, olejných i moučných, někdy ke dvoru Jenštejnu po Abrahamu Sixtovi z Sandalíru pro účastenství v povstání zabraných a příslušných k panství Brandejskému, spolu s poplatným dvorem, který při prodeji statku Sluh Janu Sedleckému zabraného a Jesuitům Staroměstským postoupeného Benediktu Beníkovi z Petršdorfu jako zboží svobodné do desk vložen byl, kteréžto mlýny koupil od kupce Pražského Jakuba Paravicina Jan Antonín hrabě z Losymtálu, nevěda, že by poplatny byly, a nákladně je vystavěl. Tyto mlýny i rybníček a louka bahnitá nad nimi postoupeny témuž hraběti k dědičnému držení a propuštěny byly za náhradu 300 zl. rýn., hotově splacených."

LÉTA 1682 AŽ 1918
Bohužel o životě ve Cvrčovicích, Kostomlátkách a Podolance toho mnoho nevíme. Ale zcela jistě se příliš nelišil od života v jiných vesnicích. Obyvatelé byli poddáni vrchnosti, k níž měli i své robotní povinnosti. Kromě roboty vázla na hospodářstvích ještě peněžitá povinnost a odvod naturálií.

Je známo, že v roce 1658 např. sedlák odváděl dávky v naturáliích a robotu měl stanovenu na 9-15 dní v roce. Chalupník měl krom naturálií vyměřenu robotu 1 až 5 dní v roce. Z počátku 19. století známe robotu jak pro statky tak pro chalupy. U statků se robota pohybovala okolo 150 až 160 dní potažní a 30 až 40 dní ruční roboty v roce, u chalup to většinou bylo 13 dní ruční roboty v roce. Co se týče odvodů - největší povinnost byla stanovena na 1 kopu 15 grošů míš., většinou však okolo 3 gr. míš. V naturáliích se platilo slepicemi a vejci - od 2 do 10 slepic a od 10 do 59 vajec.

V purkrechtní knize obcí Cvrčovic a Kostomlátek se objevuje tento zápis:"Léta páně 1722 27. listopádu při drženém soudu se vynašlo, že se na panství (Vinořském) ve všech porozdílně chaloupky a domky vystavené se vynacházejí, však ale držitelům týchž chalup nebo domků v knihách purkrechtních připsané nejsou", byly proto vyměřeny jednotlivým z nich tyto roboty: "ponejprv poselstvím z jedné do druhý vesnice choditi; hnůj rozkejdati na panským, kdy se mu rozkáže; žito vysekávati s pšenicí; na hrabání sen a votav vycházeti; hlavatice sázeti na panským."

Vedle robotních povinností byly tyto tři vísky soustavně zatěžovány téměř nepřetržitým ubytováváním vojsk. Přesné doklady jsou sice až od 40. let 19. století, ale lze předpokládat, že tomu tak bylo i předtím. Těmito neustálými pobyty různých vojsk vsi doplácely na svou polohu. Kvalitní císařská silnice a relativní blízkost hlavního města byla pro kvartýr vojsk ideální. Obyčejní vojáci i důstojníci byli ubytováváni po celé vsi. Na statcích nocovalo někdy až 10 vojáků, v chalupách 1 až 2. O tom, že zde kvartýrovala domácí i cizí vojska svědčí například rok 1866. Před bitvou u Hradce Králové zde byla armáda rakouská a po svém vítězství zde byli ubytováni Prusové.

Další informace, které o tomto období jsou, se týkají školství. Po zavedení školní docházky děti z těchto tří obcí chodily do školy ve Vinoři. Vinořskou školu navštěvovaly a navštěvují podolanské děti dodnes. Výjimkou byla léta 1887 až 1945. V roce 1887 byla ve Dřevčicích otevřena škola. Cvrčovické děti měly možnost do ní docházet, protože tamní škola byla bližší než vinořská.

NOVODOBÁ HISTORIE

Současná podoba obce se vytvořila v letech 1682-1918. Ještě koncem 17. a počátkem 18. století se v prostoru dnešní Podolanky nacházely tři samostatné obce. Jejich vzájemná blízkost již tehdy ukazovala na velmi pravděpodobnou možnost jejich sloučení v jeden správní celek.

Při správních změnách po zrušení poddanství (1848-1850) byly proto všechny tři osady spojeny v jednu obec s názvem Cvrčovice a až do roku 1918 se většinou Kostomlátky a Podolanka označovaly jako místní části Cvrčovic.

Po vzniku Československé republiky se obec jmenovala Cvrčovice, Kostomlátky a Podolanka resp. Sdružené obce Cvrčovice, Kostomlátky a Podolanka. V tu dobu však byly důležité dokumenty - např. rodné listy vystavované na jména příslušné části obce - např. Kostomlátky. Teprve po II. světové válce, v roce 1947, byla podána žádost na ministerstvo vnitra, aby jméno obce Cvrčovice - Kostomlátky - Podolanka, tehdy snad nejdelší v republice, bylo zkráceno. To se tak také rozhodnutím úředníků stalo - zkrátilo se pouze na Podolanka, dodnes však k tomuto rozhodnutí neexistuje příslušný doklad !

Až do I. světové války žila obec poklidným způsobem života, to se změnilo v roce 1914. Mnoho místních občanů narukovalo na frontu, kde jich 17 padlo. Proto bylo rozhodnuto padlým postavit monumentální pomník uprostřed návsi.

Po válce, tak jako v celé zemi, proběhla na Podolance pozemková reforma. Pozemky byly určeny hlavně na stavby domků a pro malé dvorky a zahrádky. Tehdy se vytvořila dnešní podoba obce a nastal její postupný rozvoj.

Koncem 20. let se obec rozhodla realizovat stavbu vodovodu. Vodovod vedl zpočátku, tj. v roce 1931 jen po Kostomlátkách, ale během několika dalších let se ho podařilo rozvést po celé obci.

V této době obec žila bohatým kulturním životem, hrálo se divadlo, pořádaly sportovní akce, byl založen Sokol a Dělnická tělovýchovná jednota.Tento život byl opět narušen II. sv. válkou, během níž bylo několik občanů zatčeno. Po skončení II. sv. války se rozhodlo 14 rodin, tj. asi 60 lidí, odejít do pohraničí a zkusit tam své štěstí. Jen tři rodiny se po roce vrátily zpět.

Po válce byl odvolán obecní strážník a jeho funkce byla zrušena. V roce 1948 se opět ustanovil v obci Sokol, místní divadelní spolek Vojan pořádal divadelní představení a obnovilo se vysílání rozhlasu po drátě. V roce 1961 díky blesku vyhořela Králova hospoda v Kostomlátkách a z tohoto důvodu také skončila úspěšná ochotnická představení. Shořely kulisy, kostýmy i jeviště.

Také se během 60. a 70. let pravidelně konal silniční běžecký závod Praha - Brandýs, nejstarší závod svého druhu na světě. Místními občany byl velmi bedlivě sledován právě proto, že v pověstné "podolanské houpačce", což je část trati, kde se musí z kopce a opět do kopce, došel mnoha chodcům i běžcům dech.

POSLEDNÍ OBDOBÍ
V sedmdesátých letech, v rámci akcí "Z" se podařilo v obci vybudovat dětské hřiště a požární nádrž z bývalého rybníčku Jordánek.
Neúspěšnou byla snaha zrekonstruovat rozpadající se Štěpařův statek a přeměnit ho v kulturní centrum. V roce 1954 byl opraven vodovod, v roce 1974 vybudována druhá větev vodovodu, byly zalesněny stráně u Cvrčovic výsadbou asi 7000 smrčků. V 80. letech byla postavena nová vodárna s vodojemem. Po roce 1990 se podařilo zavést do obce telefon, autobusovou linku Pražské integrované dopravy č. 354, opravit elektrifikaci a místní rozhlas, vyřídit restituce. V současnosti se dokončuje plynofikace obce.

Historická pohlednice obce
foto: archív obce Podolanka

Kostomlátky v 1. pol. 20 století
foto: archív

Pohled na Podolanku z věže hradu v Jenštejně
foto: RNDr. Aleš Střecha

"Štěpařův statek" - 30. léta 20. století
foto: archív obce Podolanka

28. říjen 1918 - v pozadí původní hasičská zbrojnice se zvonicí archív obce Podolanka

Historický vývoj jména obce

Cvrčovice
(lidově v Cvrčovicích, do Cvrčovic, Cvrčovák)

1352 Swryczouicz· 1367 Swrczouicz
1380 in Swrczowicz
1418 in Swrczouicz exec. pleb. in Drziewczicz
1452 Waněk z Odic sed. w Cwrčowicích
1498 byly zapsány Janovi z Tedražic dwa žiwoty na Swrčowicích
1577 Swrcziowicze
1584 Czwrčzowicze ale i Swrcziowicze
1615 na Cvrčovicích
1623 Czwrcziowicze ale i Czwrcžowicze
1654 Czwrczowicze
1658 Czwrcžiowicže
1682 Zwirtzowicz ale i Czwrtschowicz
1713 Czwwrčzowitz
1786 Cžwrčzowicze
1841 Czwrtschowitz
1853 Čvrčovice
1886 Cvrčovice
1906 Svrčovice ale i Cvrčovice
1939-1945 Grillendorf
1945 Cvrčovice

Jméno Cvrčovice, dříve Svrčovice = ves lidí "Svrčových".

Osobní jméno „Svrč“ je doloženo: 1335 Swrczo et Marquardus, fratres germani dicti de Nasile, jus patr. Eccl. In v. Nasile sita in prov. Opaviensi .. monio in Gradis conferunt;r. 1356 N. dictus Cwircza, filius quondam Nicolai Pirmus; 1396 Hereš Swrcz.

Příjmení Svrč vzniklo ze staroslovanského svrč - staročesky svrček, později cvrček, jež souvisí se starosl. Svrčati, později cvrčeti.

Podolanka
(lidově ta Podolanka, v Podolance, z Podolanky, Podolaňák)

1788 Winarž: Podolanka
1854 úředně Podolánky
1904 Podolánka
1950 Podolanka

Podle Profouse toto jméno vzniklo příponou -ka z os. jména Podolan (srov. příjm. Podolák) a znamenalo Podolanova, t. usedlost, chalupa, srov. Císařka, Santoška, Šafránka, Vojanka a p. jména bývalých dvorců a vil u Prahy.

Protože však osobní jméno Podolan není z historie známo, bude pravděpodobněji jméno Podolanka souviset s místním krajinným reliéfem, úzkým údolím, jímž protéká potok.

Kostomlátky
(lidově v Kostomlátkách, do Kostomlátek)

1434 úrokóv se vsí, t. z. Mratín, Svrčovic a Kostomlatek
1788 Winarž: Kostomlatka, Kostomlatek

Jméno Kostomlaty, Kostomlátky, má na prvním členu kost a v druhém členu nomen agentis z kořene slovesa mlátiti (většinou při výrobě mýdla). Analogií podle pravých složenin Hracho-lusky, Hrdlo-řezy ap. se náležitý první člen Kosti - změnil v Kosto-.

Související informace: Přejmenování obce - proč se obec jmenuje Podolanka

Poděkování
Nejdůležitějším pramenem pro tuto stránku byla bakalářská práce Evy Očenáškové - Podolanka, dějiny obce (spojené obce Cvrčovice, Kostomlátky, Podolanka), UJEP 2000, za jejíž laskavé zapůjčení autorce děkujeme.